Ženské kroje

Základní prvek ve všech ženských krojů je pukamiso - košile. Mívá rozmanitou délku, bývá obvykle s rukávy. Převládají  bílé košile, ale objevují se i v dalších barvách.

Ve většině ženských krojů jsou středním kusem oděvu šaty, s přestřižením nebo bez sestřižení v pase, s krátkým rukávem nebo bez rukávů, a rozmanité délky podle kroje, ke kterému patří. Oděv je obvykle pojmenovaný po materiálu, ze kterého je vyrobený nebo se obecně jmenuje fustani. Slovo fustani je odvozeno ze jména bavlněného materiálu, který se vyráběl ve městě Fustat v Egyptě.

Další střední kus oděvu je fusta  – sukně. Střední kus oděvu může být i krátká vestička s krátkým rukávem, často nazývaná tzakos nebo zipuni, a druh fraku známého jako kaftani, anteri nebo kavadi, který je kratší než košile.

Svrchník je zhotovený z bílé, modré, černé,  zřídka i zelené bavlněné látky, má rukávy a je známý jako sayias.
Kolem pasu se nosí opasek nebo šerpa, popřípadě obojí současně. Charakteristický rys kroje, který nosí vesničanky je podia - zástěra. Zástěra kryje nejdůležitější oblast ženského těla. V dřívějších dobách zástěra měla pouze rituální účel, a mnoho oblastních krojů tento doplněk neobsahovalo. Zástěra je často uváděna v lidových písních jako místo, kde mladíci k smrti bojují, aby získali projevy přízně té, která zástěru nosí - STIN PODIA TIS SFAZONTAI PALLIKARIA. Odlišný druh zástěry je ten, který doplňuje svatební kroj. Zástěra, jako součást kroje, je méně běžná v jižním Řecku a souostrovích a není součástí městského kroje. Po první čtvrtině 19. století se užívaly dva typy zástěry, pracovní a sváteční zástěra. ¨

Charakteristický druh obuvi nošené ženami, hlavně doma, jsou tzv. tarlikia. Zahalují nohu a jsou buď pletené nebo zhotovené z plsti nebo sayiaki - kožené pantofle nebo dřeváky jsou nošené přes tarlikia pro chůzi mimo dům.
Ženské kroje jsou doprovázené hojností stříbra a dalších ozdob, které ve spletitých kombinacích zdobí tělo a hlavu nositelky.

Během období turecké nadvlády a po nějakou dobu po osvobození  Řecka,  byly ženské a mužské městské kroje dost podobné. S výjimkou pokrývky hlavy, nevykazovaly žádný podstatný rozdíl od tureckých, židovských a arménských. Po roce 1835, ženské městské kroje byly změněny podle vzoru ustanoveného první královnou Řecka, jedná se o typ folkloristického dvorního oblečení známý jako kroj Amalia.