Outi  (Oud, Ud)

Tento hudební nástroj pochází z Persie. Peršané ho nazývali Barbat a byl podobný egyptskému  outi , na které hráli již v dobách Faraonů před 3500 lety. Arabové převzali styl hry na outi od peršanů. Tento nástroj byl tedy později Araby přejmenován na Al  Oud, což v arabštině znamená dřevěný. Odtud získalo outi svůj konečný název. Jeho počátečný zjev byl  odlišný od dnešního.  Arabové příliš neznali strunné nástroje jako outi nebo housle.Tyto nástroje se naučili využívat od peršanů a římanů při rozšíření islámu do středozemí. Prvním arabským muzikantem, který začal na outi hrát se jmenoval  Eben Sareeg, později se přidali i jiní. Outi se stává králem arabské hudby. Dříve, když chtěli složit nějakou hudební skladbu, používali výlučně outi.
Outi je čistě sólový nástroj, vhodný zejména na taximia (způsoby improvizací a sól ve východní hudbě), a jako doprovod zpěvu. Ozvučná skříň je veliká a má hruškovitý tvar, krk je krátký, tlustý a bezpražcový. Jeho tvar a velikost se oblast od oblasti drobně liší. V Egyptě, Sýrii a jiných arabských zemích má velkou ozvučnou skříň. V Turecku je pak menší . Dřívější outi mělo dva páry strun, později čtyři a v dnešní době 5-6 párů. Struny byly vyrobeny  ze střívek a trsátka z kůry třešňovníku nebo zvířecích rohů. Dnes  se nahrazují umělou hmotou, a tak struny jsou nylonové a trsátko plastové.
Outi je v dnešní době známé skoro po celém světě. Od 9. století  se používá k hudební teorii i praxi téměř ve všech lidových hudbách Středomoří. Ve středověku se dostává díky křižákům i do ostatních částí Evropy, kde z něj vytvoří středověkou loutnu, s více strunami a pražci.